Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 31 500 Kč
volné místo
naše cena 27 500 Kč
volné místo

ČLÁNKY
JAK UDRŽET TYGRA V KLECI

Zamyslete se nad tím, kdo to ve vás obvykle vítězí? Je to plaz a tygr nebo člověk,

Lidskému mozku se říká trojjediný a to proto, že jsme jediní tvorové, kterým se v průběhu evoluce vyvinul neokortex, který má mnoho úkolů a jedním z nich je centrum rozumu.

Každé centrum má svou přesně danou úlohu.

První a evolučně nejstarší část mozku, který jsme zdědili po našich „zelených předcích“ se nazývá PLAZÍ MOZEK. Vyvinul se přibližně před cca 250 miliony lety a bez našeho vědomí zodpovídá za naše instinkty. A tím nejdůležitějším instinktem je „instinkt přežít“ tj. plní sebezáchovnou funkci.

Další část mozku, kterou vládnou savci, je náš LIMBICKÝ SYSTÉM, který je centrem emocí, paměti a motivace. Součástí limbického systému je mandlovitý útvar amygdala, která pracuje jako náš požární detektor. Amygdala je schopna zahájit citovou reakci neboli spustit alarm dříve než korová centra plně pochopí co se děje. V krizi převezme amygdala velení nad většinou mozku a to včetně racionálního myšlení. A ve výsledku to vypadá tak, že buď z nesnází utečeme, nebo se jim postavíme a bojujeme a v tom posledním případě ztuhneme. Jednou z možností, jak navrátit rozumu velení v situacích, které pro nás nepředstavují nebezpečí, ale vycházejí ze starých zkušeností je osvojení si dovedností na zvládání stresu.

Třetí, nejmladší část našeho mozku je NEOKORTEX. Ten nám umožňuje osvojit si jazyk, plánovat, uvažovat abstraktně a také zpracovávat emoce – tygra. Pomáhá nám držet tygra na uzdě.

Každý z nás se někdy rozhodoval a choval z úrovně plaza, tygra nebo člověka.

Představte si, že jste měli schůzku se zákazníkem a ono to prostě nedopadlo dle vašich představ.

Z pohledu:

  • Plazího mozku, utečete nebo se s ním začnete prát
  • Savčího mozku, se třeba rozpláčete nebo se začnete hádat
  • Lidského mozku, si například řeknete, že příště budete vědět jak vést schůzku lépe.

Udržet tygra na uzdě je umění, a prvním krokem pro úspěšné rozhodovaní.

Ptáte se proč? Protože centrum rozumu neboli neokortex je sice to, co nás odlišuje od ostatních živočichů, ale bohužel v případě jakéhokoli ohrožení přebírá velení mozek savčí, který je centrem emocí, paměti a motivace.

Mozek neumí rozeznat, zda jde člověku o život, nebo jestli nestíhá v práci, proto spouští reakci “bojuj, uteč nebo ztuhni” pokaždé kdy zaznamená ohrožení. Motivace ovlivňuje sociální chování a je řízena snahou minimalizovat ohrožení a maximalizovat odměnu. Sociální potřeby vnímá mozek stejně jako potřebu přežít a tak reaguje stejným způsobem na sociální hrozbu, jako na hrozbu kdy nás napadl šavlozubý tygr a šlo nám o život. To vysvětluje, proč jsou naše emocionální reakce na změny, jako je zaměstnání, finance, vztahy a zdraví tak silné.

Naučte se ovládat svého tygra a staňte se mistrem na svůj život.

Mozek má tendenci dávat hrozbám větší váhu než potenciálním odměnám. Proto je třeba podstatně větších odměn, aby kompenzovaly jednu věc, kterou vnímáme jako ohrožení.

Znáte to, když se dostaví pocit, který se následně snažíte racionalizovat?

Novoroční předsevzetí jsou krásnou ukázkou…

Od nového roku nekouřím (obvykle časté) první dva dny to ještě zvládáte. Pak se ozve chuť zapálit si. Neokortex naše centrum rozhodování říká „Ne“, ale pak se ozve váš limbický systém, který říká „Ano“. Limbický systém je silnější a přemluví neokortex, aby sdílel „Ano“. Nakonec vám neokortex řekne, „dej si cigaretu, vždyť si ji po tom dlouhém dni v práci zasloužíš trochu neřesti“.

Tak toto je racionalizace. A děje se v mnoha situacích, aniž bychom si to uvědomovali.

Pokud si cigaretu zapálíte, tak  tygr zvítězil. Emoce jsou krátkodobé a je to jako být na vlnách, pokud nepodlehnete „našeptávači – emoční vlně“ emoce opadne, a vy do rozhodování zapojíte i rozum. Totéž platí o emocích vzteku, strachu, hněvu, odporu, studu, přílišného nadšení atd …

Připravili jsme pro vás dva komplexní výcviky na zvládání stresu a získání dovedností předních světových koučů a psychoterapeutů:

Kouč NLP

http://www.itp-kurzy.cz/zdarma/detail-clanku/detail/37

Terapeut Psycho-Energetické Transformace / Kouč

http://www.itp-kurzy.cz/zdarma/detail-clanku/detail/38


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Nový pohled na depresi

Nový pohled na depresi

Hypotalamus je součástí emočního mozku (tedy limbického systému) jeho neurony mají axony, které zasahují do hypofýzy. Tady axony vylučují neuropeptid nazvaný CRF (cortical releasing factor) – kortikotropní uvolňující faktor. Když CRF dosáhne hypofýzy,  stimuluje sekreci adrenokortikotropního hormonu ACTH, informační látky, která pak pokračuje přes krevní řečiště, do nadledvin. Následně se tam naváže na receptory buněk nadledvin.

(Axon je výběžek nervové buňky (neuronu) sloužící jako informační výstup při přenosu informace mezi neurony nebo mezi neuronem a jinými buňkami)

Adrenalin vyvolává nevědomou reakci na ohrožení „bojuj x uteč“ a to ať je skutečná nebo jen domnělá.

Když nadledviny zasáhne ACTH (Adrenokortikotropní hormon) začnou produkovat steroidy. Jedním z nich je kortikosteron, což je nezbytná látka k léčbě poranění. Příkladem může být kortizonový krém na kožní vyrážky.

Dostáváme se ke spojení s klinickou depresí

Před třiceti lety byl proveden výzkum, který podložil, že stres stoupá se zvyšující produkcí steroidů. Depresivní lidé mají hladiny stresových steroidů velmi vysoké. Depresivní lidé jsou v chronickém stavu aktivace ACTH.

Proč je tomu tak?

Na vině je narušená zpětná vazba, která nedokáže signalizovat, že v krvi je dostatečná hladina steroidů. To má za následek, že seskupení CRF-ACTH produkuje stále více steroidů.

Pozn.: pitvy téměř vždy prokázali desetinásobně vyšší CRF, těch lidí, kteří spáchali sebevraždu, v porovnání s těmi, kteří zemřeli z jiných důvodů.

Je CRF peptidem deprese?

Můžeme říci, že CRF je peptid negativního očekávání, protože může být podnícen negativní zkušenosti z dětství.

Existují studie na zvířatech, které dokazují, že mláďata opic, která byla připravena o mateřskou péči, týraná nebo jinak zanedbávaná měly vysoké hladiny CRF a tedy i vysokou hladinu steroidů.

Depresivní lidé uvízli v zpětnovazební smyčce, která odolává jakékoli farmakoterapii, která má za cíl potlačit produkci steroidů.

U lidí se mohu projevit velmi omezené vzorce chování a reakce, které je nakonec doženou do emocionální prázdnoty.

Buněčná paměť

Jedním z důvodů proč nevíme jak dál je, že tyto pocity jsou uchovávány v paměti až na buněčné úrovni.

Když se hladina CRF u velmi vystresovaných kojenců a dětí zvýší, receptory CRF znecitliví, zmenší se jejich velikost a počet.

K těmto změnám dojde, i když jsou receptory zaplaveny lékem, ať už je tělo vyprodukuje samo nebo jej užíváte.

Každá vzpomínka na trauma je uložena prostřednictvím těchto změn na úrovni neuropeptidových receptorů a některé se nacházejí hluboko uvnitř buňky v samém jádru receptoru.

Tyto změny lze zvrátit, ale potřebují čas…

V dalším výzkumu se vědci zaměřili na opičí mláďata, která byla vychovávaná napodobeninou opičí matky, ta byla pouze zkonstruovaná z drátků a látky a namísto prsou měla láhev s mlékem. Mláďata sice byla krmena, ale nikdo se jich nedotýkal, neobjímal a nepohladil. Brzy, se u nich projevily všechny znaky traumatu a deprese. Výzkumníci použili tzv. „objímací opičí terapeutku“ starší opici, která se s mláďaty neustále objímala a tulila, a toto objímání narušilo zpětnou vazbu a vyslala do systému zprávu, že není třeba více steroidů. Škody se napravily a chronicky zvýšená hladina CRF poklesla.

Takže když uvidíme samolepku „ objetí, ne léky“ měli bychom to brát vážně!

Jak dotek vnímá tradiční medicína

Ta má z doteků obvykle notorickou fobii a to od počátku karteziánského rozporu, protože je udržovaná neznalostí toho, jak jsou zpracovány smyslové informace v psychosomatické síti. Už Freud, který položil základní kámen moderní psychiatrie, vnímal terapii jako nedotekovou záležitost, protože by dotek mohl být spojován se sexuálním projevem.

V posledních letech se však objevilo mnoho studií o lidech i zvířatech, která dokazují, jak může být dotek léčivý a to nejen při léčbě deprese, ale také jiných onemocnění, která vykazují fyzické symptomy.

Další možností jak uvolnit a odstranit traumata z nevědomí je Transformační Energetická Psychologie, která pracuje s energetickým potenciálem naši podstaty a pomocí akupresurních bodů a relaxačního tréninku umí měnit stereotypy myšlení od kterého se odvíjí naše chování a přistup k sobě i okolnímu světu.

 

Slovník:

Receptor: molekula, obvykle protein nebo skupina proteinů, uchycená ve vnější buněčné membráně a je místem přístupným vnějšímu prostředí, které se váže s ligandy, peptidy, antigeny, léčiva nebo s neurotransmitery.

Steroidy: organické sloučeniny rozpustné v tuku. Zahrnují molekuly jako je cholesterol, hormony důležité k reprodukci a hormony kůry nadledvinek (kortikosteroidy).

 

Požitá literatura:

Candace B. Pert, Molekuly emocí

 


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Dramatická hra vztahových rolí - díl 1.

Stalo se vám někdy, že vám váš přítel, partner či rodinný spřízněnec neustále dává za vinu něco, co se stalo již velmi dávno? Pokládáte si otázku, co hádka vyřešila a k čemu byla? Nebo jste se snad smířili, že vše kolem je špatné a mít problémy je normální, protože je mají všichni. Jestli ano, čtěte dál...

V hádce se ocitl téměř každý z nás, ale rozdíl je v tom, jakou zkušenost si z hádky odneseme. Někteří umějí své negativní zkušenosti proměnit ve výhodu a tím i změnit vzorce myšlení to znamená, že neustrnou v nekonečném příběhu, ale hledají možnosti, jak to změnit.

Důležité je uvědomit si, co s blízkými osobami sdílíme, zdali se jedná o příjemné nebo spíš nepříjemné situace či zkušenosti.

Realita je taková, že pokud nás něco tíží tak obvykle vyhledáváme společnost spíše těch, kteří jsou na tom podobně, tím si potvrdíme, že na tom vlastně nejsme až zase tak špatně. Bohužel tento způsob myšlení nás neposouvá dál.

V našem životě hraje velmi důležitou roli vztah nejen k někomu, ale především vztah k sobě samému.

Stěžejním prvkem v mezilidských vztazích je komunikace. Pokud jsme se nenaučili jak vést konstruktivní a přátelský dialog s nevětší pravděpodobností se často ocitáte v super hře „kdo z koho“ kde se střídají tři role „oběť, tyran a zachránce“.

Můžete oponovat tím, že hádka pročistí vzduch, ale pročistí ho doopravdy? Nebo spíš bouchnete jako papiňák a konečně od plic vyřvete, co jste tak dlouho dusili pod pokličkou jen proto, že jste řádně nečistili trysky.

 Když vítězí minulost

"Minulost  je bytí, které již propadlo času a může nám být prospěšná tak maximálně k tomu, jak zlepšit svůj postoj k sobě teď."

 Minulost, přítomnost a budoucnost podléhá vědomí tedy vědomého EGA,  a jestliže je vědomí neustále dokrmováno tím „co bylo špatně“ pak se to ukládá do  nevědomí a my se stáváme jedním velkým neúspěchem. Jednoduše řečeno ti, kteří neustále omílají minulost a trápí se tím, co kdo řekl  „žijí v neúctě a  nenávisti sami k sobě.“ A jak pak mohou být vlídni k druhým?

Dramatické kolečko

Dostáváme se k psychologické hře, která se s jistotou hraje na všech pozicích interpersonálních vztahů a patří mezi nejoblíbenější hru „moderní civilizace“.

Hra se jmenuje: OBĚŤ – TYRAN  a ZACHRÁNCE

Tato hra skrývá jisté znaky, podle kterých ji poznáte:

  • Dosáhli jsme opaku toho, čeho jsme ve skutečnosti dosáhnout chtěli
  • Máme pocit, že jsme na neplodnou konverzaci vyčerpali svou veškerou energii.
  • Vždy se přetřásá dokola jedno a totéž téma, aniž by na konci interakce bylo vyřešeno.

Často se stává, že v negativních komunikačních situacích tohoto druhu se necháme chytit do pasti. A jistě se shodneme na tom, že je to nejen vyčerpávající, ale taktéž nás to stojí spoustu času a mnohdy míváme pocit osamělosti a viny.

To co nás obvykle svádí k hraní této hry, je POTŘEBA UZNÁNÍ

Například potkáte někoho známého a on dělá, že vás nevidí a taková drobnost ve vás může vyvolat nepříjemný pocit.

Dalo by se to popsat větou: „nedokážu se udržet při životě, pokud nemám pravidelné důkazy své existence.“

Projevy uznání které jsou naší životní nutností, mohou být kladné i záporné, verbální i neverbální. Ať už jde o rány, kritiku, pochvalu, úsměv jakmile nám přinášejí důkaz, že jsme viditelní a konzistentní na jejich povaze příliš nezáleží.

I pro děti je lepší když dostanou vyhubováno, než když si jich rodič nevšímá. Tak jako týrané děti mají větší šanci na plnohodnotný život, nežli děti zanedbané. Zní to sice krutě, ale i týrání je projevený zájem, kdežto zanedbání je synonymem nezajímáš mě“.

Člověk častěji cítí rozpaky, když má druhému říci něco milého, pěkného či pouze mám tě rád. Mnohem spontánněji vypouští z úst výtky a kritiku. A protože je tak těžké získat ať už verbální, nebo neverbální pohlazení, časem se naučíme spokojit se s jeho protikladem.

Psychologické hry nutí druhé, aby nám věnovali pozornost, a na negativní projevy uznání bývají velmi bohaté.

Dalším důležitým bodem k hraní je STRUKTURACE ČASU

Jelikož jsou projevy uznání životně potřebné, musí si lidská bytost uspořádat čas tak, aby tyto stimulace dokázala uspokojit a tzv. „zůstala na živu“. Psychologické hry velmi často do chodu uvede ten, který má pocit,  že je nevnímán.

Např.: žena doma uklízí, zatímco se manžel provádí gaučink a sleduje televizi.  Žena se bude snažit upoutat manželovu pozornost třeba tím, že se ho zeptá na téma pořadu a v případě, že muž odpoví „nevím“ zkusí se mu přiblížit jinak a tím spustí tuto oblíbenou hru.

„Mohl bys mi třeba pomoct a ne se válet a tiše přihlížet, jak tady dřu." Pokud se manžel chytí na udičku, tak zcela určitě odpoví, že se dost nadřel přes týden v práci a hra může začít. Žena samozřejmě reaguje slovy „a ty si myslíš, že já jsem se celý týden v práci válela?“ Obvykle jeden z hráčů tuto hru uzavře replikou, která jeho protihráči zavře ústa, nebo práskne dveřmi.

A přitom stačilo jednoduše manželovi říct „mohla bych se k tobě na chvíli přitulit?“ 
O co vlastně v této hře šlo? Pouze o pozornost, jež si chtěl jeden z hráčů zajistit. Taktéž to může dopadnout tak, že se žena rozpláče a manžel ji nakonec obejme. Každopádně ať je výsledek jakýkoli, potvrdí nám naši existenci.

A poslední znak, jenž nevyhnutelně k této hře patří, je ŽIVOTNÍ POSTOJ

Vzhledem k tomu, co se hráči dostalo v podobě negativní či pozitivní pozornosti jako jsou rány nebo pohlazení, kritika nebo pochvaly, si každý z nás vytváří velmi přesnou představu své vlastní hodnoty a hodnoty druhých. To bude náš „životní postoj“ syntéza sebeúcty a úcty k druhým, odpovídající na následující dvě otázky:

  1. Jsem čestný člověk?
  2. Můžu věřit druhým?

(zodpovězte si tyto otázky a napište si na papír odpověď ano/ne a  na konci článku naleznete odpověď na svůj životní postoj)

Ukončení hry slouží k potvrzení tohoto životního postoje.

Co se skrývá pod pokličkou rolí

Oběť

Role oběti spočívá v její čistotě, nevinnosti a bezmocnosti. Je to zdánlivě křehká bytost, lítostivá až plačtivá, nešťastná a pasivní. Stíhá ji jedno neštěstí za druhým a dokáže jít tak na nervy, že se neubráníte a vrátíte ji zpátky na její místo.

Oběť se snaží ve vás vyvolat pocit viny, že se vám daří dobře, když se jí nevede. Podsouvá vám, že máte štěstí, ale už nevidí, co vše jste pro to museli udělat. Toto podsouvání nemusí být vždy slovní, to každý z nás vycítí.

Jejím cílem je přimět vás, abyste se o ni postarali a zároveň se stali zodpovědní za to její utrpení.

Tyran

Aby oběť mohla existovat, tak samozřejmě musí být i tyran. Úlohou tyrana je být zlý, krutý, bezcitný a popřípadě mít i násilnické sklony na slovní nebo fyzické úrovni. Jeho rozhodnutí jsou definitivní a není proti nim odvolání. Používá zastrašovací techniku a budí strach. Taktéž s oblibou druhou slovně shazuje, kritizuje a dobírá. 

Jedná se o popudlivého jedince, zatrpklého mrzouta, který rád udává druhým lekce.

Zachránce

Zachránce je laskavý a ušlechtilý, altruistický a vyrovnaný jedinec se silnými ochranářskými sklony. Navíc je stále připraven bránit utiskované chudáky a ztracené případy.

Jeho zachraňování má však v sobě cosi dětinského a spíše trpí strachem z opuštěnosti. A tak vás podceňuje a ujímá se řešení vašich problémů. A když se mu to hodí, rád vám připomene, že vůči jeho bezmezné obětavosti máte ohromný dluh.

Svou pomocí vám přitom prokazuje spíše medvědí službu. Jeho neadekvátní pomoc vám přitom může způsobit ještě větší obtíže, jelikož pro zachránce je normální vytáhnout z vody ryby, aby mohly dýchat.

Možná jste už začali přemýšlet, jaké místo zaujímáte v tomto scénáři a pravděpodobně jste se částečně objevili ve všech třech rolích. Je to normální, protože i když máme všichni svou oblíbenou úlohu, s níž vstupujeme do hry, dříve nebo později bychom se o toto místo nechali připravit. Takže od chvíle kdy se necháme vtáhnout do hry, budeme střídavě procházet všemi třemi políčky a všechny tři role si zahrajeme.

Odpověď ano/ne

  1. Jeli odpověď na obě otázky kladná rovná se to vzorci OK+ / OK+. S druhým jedná jako rovný s rovným v duchu konstruktivní spolupráce, je upřímný a spolehlivý.
  2. Jeli odpověď na obě otázky záporná rovná se to vzorci OK- / OK-. Pravděpodobně se bude vyznačovat velmi destruktivním a autodestruktivním chováním.
  3. OK+ / OK-se dotýká jedinců, kteří mají o sobě více či méně vysoké mínění a jejich smysl pro spolupráci a komunikaci je více či méně vyvinutý. To znamená, že mají sklony pohrdat druhými a považovat se za nadřazené.
  4. OK- / OK+tento vzorec se dotýká zakomplexovaných osob a závistivců.

Osoby se vzorcem OK+ / OK+ nemají příliš velký sklon ke hraní, protože umějí dávat a přijímat pozitivní pozornost.

Použitá literatura:

Christel Petitcollin, Oběť, kat a zachránce

 


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Jak se vymanit z role oběti, tyrana a zachránce - díl 2


Každá hra potřebuje hráče a bohatě postačí, když budou dva. Což znamená, že když se stáváte příjemcem, jste zároveň i aktivním účastníkem, protože bez souhlasícího protihráče přece žádná hra není možná.

Nechte teď ostatní kolem vás hrát a zkuste se zaměřit na sebe. Jakmile pochopíte, že i vy tuto hru hrajete, můžete odhalit hry vašich spoluhráčů, jež doplňují hru vaši.

 

Teď se zamyslete...

  • Jaký typ incidentu má nečastější tendenci se ve vašem životě opakovat?
  • Jaká role v tomto dramatickém trojúhelníku vám nejvíce vyhovuje OBĚT´- KAT – ZACHRÁNCE?
  • Jaké hry „hádky“ se hráli ve vaší rodině?
  • Který scénář vám dává šanci vyhrát?
  • V jakých oblastech cítíte, že prohráváte?

Skončit s touto vyčerpávající a nemožnou hrou vyžaduje dávku upřímnosti k sobě samému, nadhled a chuť změnit svůj život.

 

A to můžete udělat pouze vy, jelikož nikdo nemá moc za vás něco změnit…

 

Samozřejmě, že to není vůbec jednoduché, jelikož okolí může být z vaší proměny překvapené. Často si pak myslí, že jsme se zbláznili nebo jsme se dostali do nějaké sekty, ne-li rovnou propadli alkoholu či drogám.

A problém ostřílených hráčů? Ten je především v tom, že mírumilovné vztahy jim připadají fádní a strojené. Strach z intimnosti, který vede k upřednostňování her před pozitivními vztahy založenými na důvěře, pochází obvykle z předčasného poučení o nebezpečnosti citových vazeb.

 

To vás mohli naučit například rodiče, přátelé, časopisy aj. elementy žijící či sdělující pravdy o tom jak je to všude stejné a na prd…

Pokud jsme se od svých rodičů či blízkého okolí naučili, že milovat současně znamená působit utrpení je velkou samozřejmostí, že vzdát se své role ať je jakákoli bude trochu bolestné pro naše EGO.

 

Abychom, se tedy na konec cítili dobře ve zdravých a upřímných vztazích, je důležité, abychom uplatnili všechny druhy ochrany ve prospěch rozkvětu a bezpečí svého vnitřního dítěte. Zkrátka je třeba vyrůst, dozrát a získat důvěru v sebe, abychom mohli rozvíjet svou citovou nezávislost a našli v sobě své láskyplné naše JÁ.

Je tedy třeba, abychom byli trpěliví a realističtí, jelikož něco takového nelze uskutečnit ze dne na den.

V prvním období je důležité vyloučit alespoň každou desátou hru pak patou a třetí až se nakonec nenecháme chytit do pasti častěji než z deseti procent.  Naše nové jednání a postoje nám pomohou předcházet jak návnadám, tak i agresivitě.

 

Samozřejmě počítejte s tím, jak jsem psala výše, že vaši spoluhráči budou vaši změnou pobouřeni. Proto nedoufejte, že vaši snahu o ukončení hry někdo ocení. Když totiž vystoupíte z trojúhelníku, budete zaručeně pro ostatní hráče KAT. Podívejme se na to takto: OBĚTI rády trpí, takže ten kdo jim vědomě ubližuje, jim ve skutečnosti prokazuje laskavost. A v této hře je opravdový SADISTA ten, kdo odmítá druhým ublížit.

Proto se vědomě můžete uchýlit k veselému sadismu. A to tak, že začnete odmítat být zdrojem jejich negativního vzrušení.

 

Nezapomínejte ale, že vaši bývalí spoluhráči hrají proto, aby měli pocit, že existují. Když tedy přestanete hrát, připravíte je o zdroj jeho psychické potravy, tedy o to jediné co jim dává pocit, že žije, protože neumí čerpat sílu z pozitivních známek uznání.

 

Postupně se tedy snažte zaujmout odstup a negativní znaky nahradit pozitivními v naději, že je váš spoluhráč zachytí. Všemi prostředky se vás budou snažit přitáhnout zpět do trojúhelníku. Pak obvykle nezbývá nic jiného než se přikrčit před bouří a přečkat nepohodu někde v suchu než bude opět možnost pokračovat v cestě. Než budete mimo dosah jejich odvety.

 

Jak se z role vymanit?

Nejdůležitější je neutralizovat role v trojúhelníku. Bez oběti, zachránce a kata není další hra možná. Naučit se být sami sebou.

Oběť

  • Uvědomit si jakým způsobem manipulujte.
  • Nahradit své nářky přesně formulovanou žádostí.
  • Uvědomit si, že řešení problému máte v sobě, takže pokud se ho zhostí zachránce, který u oběti podporuje její nedospělost, nemůže to přinést žádoucí výsledek.
  • Vždy si připomenout, že bez souhlasu oběti žádný tyran neexistuje.
  • Práce na sobě vám umožní, abyste se cítili dobře a vážili si sami sebe.

 

Kat

  • Zapátráte po zdroji vaši vlastní frustrace.
  • Zformulujete svá neukojená přání.
  • Věnujete péči svým zraněním a potřebám.
  • Rozvíjet schopnost tolerance a otevřenosti. A ne chodit jak se praví „kolem horké kaše".
  • Uvědomit si, že to co obvykle kritizujete u druhých je právě takové chování, které vám vadí na vás samotných.

 

Zachránce

  • Najít konstruktivní způsoby jak získávat pozornost druhých a posilovat své ego.
  • Dovolit druhým stát se nezávislými tím, že je necháte svobodně rozvíjet možnost vlastní záchrany.
  • Jednat s druhým jako se sebou rovným a nahrazovat útrpnost soucítěním a empatií.

 

 

Pokud máte co dočinění

 

…S OBĚTÍ

  • Je třeba si uvědomit, že žádný člověk není oběť „tady a teď", ale že si přehrává spíše scény, které se naučil hrát někde v bolestné minulosti.
  • Odmítnete poslouchat nářky oběti a přinutíte ji, aby se soustředila na svůj momentální problém.
  • Existují totiž němé, skryté a důstojné bolesti, často mnohem větší než ty, co jsou bez obalu halasně vykřikovány do světa.

 

… S TYRANEM,

  • Uvědomit si, že druhý nás může zraňovat jen tehdy, když mu to dovolíme.
  • Nenechat se zastrašit křikem, výhrůžkami či pohrdavým chováním.
  • Snažit se vědomě chovat tak, aby nebylo možné s vámi manipulovat, a v klidu pracovat na tom, abyste opět nalezli sebeúctu.

 

… SE ZACHRÁNCEM,

  • Odmítnout roli oběti a pokusit se nepřijímat žádnou nabídku pomoci.
  • Snažit se nasměrovat jeho zaujetí k druhořadým úkolům. Dávat mu nezáživné a málo vděčné úkoly, což by mohl být dobrý způsob jak ho odradit, aby se nepokoušel neustále pomáhat.

 

„maminko je to od vás moc hezké, že nám chcete pomoct! Jenomže teď se konečně už musí uklidit sklep. Váš syn bude moc rád, že mu s tím někdo pomůže“.

 

Nenechte svého nadřízeného, aby vás oslovoval „chlapče" nebo „zlatíčko". Taktéž není vhodné používat dětinské přezdívky, pokud jde o vaše mladičké kolegy.

 

„ne na mém oddělení žádná Lucinka nepracuje. Nechcete náhodou mluvit s Lucií Novákovou?“

 

Je třeba zdůraznit, že přestat se chovat jako zachránce z vás nedělá sobce ani individualistu. Je třeba pěstovat vztah založený na ZDRAVÉ POMOCI.

 

A jak zdravě pomoci, vám sdělím v dalším pokračování….

 

Tyto řádky vás mohou nasměrovat k tomu, jak žít pozitivně a harmonii se sebou samým, v žádném případě nejsou směřovány k tomu, abyste se stali nadřazenou a nevšímavou bytostí pro vaše okolí.

Použitá literatura:

Christel Petitcollin, Oběť, kat a zachránce

 


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Jak EFEKTIVNĚ pomoc nejen příteli...

Následující řádky čtěte pozorně. Možná jste to právě vy, kdo druhým nabízí svou mysl jako "ODPADKOVÝ KOŠ".

EFEKTIVNÍ pomoc má několik hlavních kritérií

  1. Žádost o pomoc musí být slovně vyjádřena.
  2. Nabídka pomoci musí mít svou časovou a obsahovou hranici.
  3. Pomoc má obsahovat protihodnotu.
  4. Nikdy nevycházet vstříc dál než na půl cesty.
  5. POMOC má usilovat o návrat k nezávislosti.

Efektivní Pomoc v pěti bodech

  1. Žádost o pomoc musí být slovně vyjádřena.

Jak jistě většina z nás ví tak „oběti“ jsou mistry ve stěžování si, jelikož tak vyvolají spontánní nabídku pomoci od lidí kolem sebe. Zajímavé je, že o službu NIKDY nežádají přímo. Což jim na konci hry umožní zachránci přiznat: „ale vždyť já jsem tě o pomoc nežádal/a.“

Z druhé strany zachránci, kteří nám neustále nabízejí svou pomoc, si tím obvykle přikrmují jen své EGO, vyjímaje specialisty a poradce, jež nabízejí odbornou pomoc.

K tomu, abychom si ověřili, že naše dobročinnost není hlavní výživou EGA, požádáme fňukající oběť, aby přesně formulovala svou žádost.

"Už potřetí mi říkáš, že si tě partner nevšímá………a nevíš, jestli má stále o tobě zájem." Chceš ode mě vědět něco konkrétního? Co ode mě očekáváš?

  1. Nabídka pomoci musí mít svou časovou a obsahovou hranici.

Přijel k vám kamarád, synovec, neteř a vy jste ji dovolil/a bydlet u vás. Šlechetně jste ji řekli: „nedělej si s tím hlavu, to nějak zvládneme.“ Jenomže je u vás už čtvrt roku a zatím to nevypadá, že by se chystala stěhovat. A vám to už začíná lézt pěkně na nervy…..

Hned na začátku je zapotřebí stanovit jak časovou, tak i obsahovou hranici.

Za prvé sdělíte: "přesně toto můžu pro tebe udělat od tolikátého do tolikátého. Pak si promluvíme o tvé situaci. V domácnosti se zapojíš do tohoto a tohoto v ten a ten den".

Pomoc musí být časově omezena a je zapotřebí si pravidelně ujasňovat situaci a ověřovat si jak se vyvíjí.

Jak jistě víte „host a ryba po třech dnech smrdí“

  1. Pomoc má obsahovat protihodnotu.

Zdá se vám to trapné? Hned vysvětlím co je na tom dobré!!!

Máme-li se v pohodě rozejít, musíme si být kvit!!! Tím je myšleno, že je zapotřebí zachovat důstojnost člověka a starat se o to, aby mu nevznikl dluh, a tím skutečně nemyslím finanční.

Jelikož pokud není nastavena jasná protihodnota, tak velmi lehce můžeme sklouznout do obviňování typu: „to mám za to, co jsem pro tebe udělal/a.“

  1. Nikdy nevycházet vstříc dál než na půl cesty.

Tím mám na mysli, že pokud budete nosit někoho, kdo je schopen chodit, pak to bude pro vás zcela určitě velmi vyčerpávající. Navíc tím spíše dosáhnete toho, že dotyčný zpohodlní. Pak se můžete ocitnout v celkem absurdní situaci, kdy se jako zachránce namáháte pomoci tomu, kdo jen pasivně čeká, až jej z mizérie vytáhnete. Proto je důležité ověřit si, že ten komu pomáháme, se nějak podílí a aktivně spolupracuje na vlastní záchraně.

Například: „dobře pomůžu ti napsat životopis, ale ty si na něj nejdříve nashromáždíš všechny podklady.“ nebo „poslala jsem ti na email nabídku práce, a ty si tam zavoláš.“

  1. POMOC má usilovat o návrat k nezávislosti.

Čínské přísloví praví „chceš-li nasytit člověka na jeden den, chyť mu rybu. Chceš-li ho nasytit na celý život, nauč ho ryby chytat.“

Zachránce velmi často dá rybu a čeká, že dotyčný jednoho dne sám vezme do ruky prut. A teprve až ho přestane zásobovat rybami, tak objekt jeho pomoci, začne rybu rázně vymáhat, nato si ohromený zachránce uvědomí, že jeho oběť ani nikdy nenapadlo, že by do ruky vzal prut a začal chytat ryby sám.

A taková je lidská povaha!!! Člověk je ve své přirozenosti uzpůsoben tak, aby vyhledával možnosti, které mu život usnadní.

Názorně to dokládá třeba vynález kola, knihtisku, využití ohně atd. …

A tak může-li jíst lidský tvor rybu, aniž by ji musel ulovit, velmi rychle se tomu přizpůsobí. "Proč bych měl dělat něco, co za mě může udělat někdo jiný."

VŽDY si ověříme, zda pomoc vede k osamotnění toho, komu pomáháme!!!

Jak zjistíme, že je náš vztah k nabízené pomoci zdravý?

Když člověk, jemuž jsme pomohli, opět získá svou nezávislost, měl by svou vděčnost vyjadřovat umírněně. Může nám poděkovat, za to, že jsme ho vyslechli, poskytli mu útěchu, nabídli řešení či mu poskytli nástroje.

Neměli bychom dopustit, aby na nás pěl ódy, jelikož všechnu práci udělal on, protože za svou pomoc tím či oním způsobem zaplatil a tím pádem nám nic nedluží. My sami se máme cítit spíše jako katalyzátor jeho změny, než jako ten kdo udělal zázrak a bez nostalgie se dívat jak se nám vzdaluje a osamostatňuje.

Vždyť hlavním cílem bylo, aby v budoucnu vzlétnul sám.

Nyní tedy můžete otevřít srdce ušlechtilosti, protože máte klíč k účinné pomoci. Sice je tento způsob méně výživný pro EGO zachránce a méně podporující nedospělost oběti, zato však dlouhodoběji mnohem lepší pro obě strany.

Napsal: Barbora Studená (lektor, terapeut, kouč)

 


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Opište text z obrázku: *
captcha

Upozornění. Správce webu si vyhrazuje právo smazat vulgární nebo takové příspěvky, které by poškozovaly zájmy správce webu.

Diagnóza - Neplodnost

Diagnóza - Neplodnost

March 30, 2015     Barbora Korotkova

Dnešní uspěchané době se přisuzuje spoust zdravotních komplikací spojených s neustálým každodenním stresem.
Někteří z nás žijí natolik tím, co musí splnit, zařídit, že zapomínají žít teď. Starosti

o budoucnost nám ubírá energii tolik potřebnou k uvědomění si, že nežijeme zítra nýbrž dnes.

A jakmile nastane, ten tzv. správný čas našeho rozhodnutí pořídit si rodinu ono to najednou nějak nejde.  A nám začíná ten nepříjemný kolotoč na cestě k neúspěchu. Běháme od lékaře k lékaři a dozvídáme se o svém těle, které ještě donedávna bylo pro nás tak zdravé samé nepříjemné diagnózy, které nás bičují v myšlenkách den co den.

Podstupujeme s partnerem  jedno traumatizující vyšetření za druhým a i přesto se stále nedaří. A když se naše sny a přání neplní, jsme zklamání, až to nakonec vzdáme a pomalu se smíříme s tím, že tento dar „mít dítě“ nám asi nenáleží.

Nenaplnění vztahu z očekávaného přírůstku do rodiny nám nakonec může způsobit i nemalé trable ve vztahu s partnerem.  Do naší psychiky se vtiskne VELKÝM A TLUSTÝM PÍSMEM přesvědčení o naší neplodnosti a neschopnosti splnit ženské poslání.

Diagnózy, jež kolikrát určují směr našeho života nám či tak uzavírají cestu na pozitivní výsledek. A naše smíření se a přesvědčení nám nakonec znemožní dosáhnout kýženého cíle.

A přitom to může být velmi prosté, když uvěříme, že jsme zdrávi a přestaneme o sobě pochybovat, náš palác neomezených možností v naší mysli otevře své brány a naše přání se mohou stát skutečností.

 

A jak na to?

Možností je spousta, ale podstata všeho je jedna. Odblokování našich negativních a omezujících přesvědčení nám může pomoci k naplnění toho, co si přejeme.

Když si zodpovíte na následující otázky alespoň jedenkrát ano, je možné, že svému přání jen blokujete cestu k uskutečnění.

 

1. Má váš partner sníženou pohyblivost nebo málo spermií?

2. Byla jste na umělém oplodnění a pořád nic?

3. Myslíte, že si dítě nezasloužíte?

4. Dítě si přejete, ale máte strach, jestli to zvládnete?

5. Byla jste na interrupci a teď to nejde?

6. Měla jste gynekologické komplikace?

7. Slyšela jste, že starší ročníky mají problém otěhotnět?

8. Říká vám snad rodina, že už je nejvyšší čas, jinak bude pozdě?

9. Nebo si myslíte, že už jste za zenitem?

10. Odpočítáváte plodné dny a sex se stal jen frustrující rutinou k oplodnění?

11. Nebo si snad říkáte, proč jiní mají dítě a nechtějí ho a vy, která by jste dala vše nemůžete?

 

Je to jen část přesvědčení, která limitují cestu k úspěšnému početí. Pouze my tyto omezující přesvědčení pustíme do své hlavy, až se nakonec stanou skutečností a my se s nimi nakonec zcela ztotožníme.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Jak se poprat s nadváhou?

„Pocit klidu a sebejistoty není spojen s číslem na osobní váze“
(Jessica Ortnerová)

EFT  aneb snížení HMOTNOSTI

Poklepávání pomáhá snížit hladinu kortizolu, takže hormony posléze podporují snižování tělesné hmotnosti. A nyní už přejděme k poklepávání.

Stimulací bodů dochází k harmonizaci toku energie v meridiánech a tím i odstranění či ústupu problému.

Meridiány jsou podle staré čínské medicíny dráhy v našem těle, jimiž proudí životní energie. Body, kde se tyto dráhy přibližují povrchu lidského těla, jsou také body, které používá akupresura, akupunktura a metody energetické psychologie.

 

  • Hlavním cílem poklepávání je snížit stres způsobený určitými myšlenkami.
  • Je velmi důležité zaměřit se na negativní myšlenky a pocity, abyste pozorněji vnímali, jak se cítíte a kde to cítíte.
  • Poklepávání vysílá zklidňující signál mozku, aby věděl, že se může uvolnit.
  • Pokud jste při vnímání negativních myšlenek uvolnění, snáze zpracováváte své pocity, měníte vyladění mysli a můžete si zvolit jinou myšlenku.
  • Uvolněná reakce navíc napomáhá přijímání pozitivních myšlenek, jež jsou příjemné a uklidňující.

 

Strom poklepávání je dílem Lindsay Kennyové, která je odbornicí na EFT. Jde o úžasnou metaforu, jež vám pomůže objasnit vzájemné dílky skládanky vašeho problému.

 

Listy stromu symbolizují vnější symptomy, které se projevují a umocňují náš stres.

 

Větve stromu jsou propojené emoce včetně pocitu viny, frustrace a beznaděje.

 

Kmen stromu představuje události z minulosti, které často bývají traumatizující a stále nás ovlivňují.

 

Kořeny stromu, jsou naše omezující názory – naše představy o tom co platí a neplatí o nás samých
a o okolním světě.

 

 

Přestože se někteří z vás nejspíše snaží zaměřit svou pozornost pouze na úbytek tělesné hmotnosti, je důležité vědět, že chcete-li jej skutečně dosáhnout, musíte se soustředit na vše, CO utvářelo váš vztah k sobě, tělu, jeho hmotnosti a ke stravě.

Pozn.: Některé mé klientky přicházejí s tím, že moc chtějí jen zhubnout. Během terapie EFT se jim vybaví různé události ze života, které až do tohoto okamžiku zanechaly velmi silné citové vzpomínky a obvykle si uvědomí, že bolestné období, které prožívaly, vedlo k přibývání na váze a k následnému boji s nabytými kily. Některé klientky zjistí, že přijaly určitou představu a stále se jí drží např.: že nikdy nebudou dost dobré nebo že hubnutí je strašně namáhavé velmi často se setkávám, že si klientka drží představu o nezlomné dědičnosti (mamka je silná a babička taky byla silná a prababička…..) a obvykle velmi rychle pochopí, že právě tento názor jim brání v úbytku tělesné hmotnosti.

Občas se stává, že lpíme na emocích, které důvěrně známe. Například mnohé ženy poklepávají na pocity ZLOSTI a SMUTKU, protože jsou snadno rozpoznatelné, ale zaměření se na širší škálu emocí vnáší do EFT další specifika.

Zde je přehled hlavních emocí, které prožíváme.

pocit odcizení

utrpení

pocit viny

osamělost

rozpolcenost

pochybnosti

nenávist

paranoia

zlost

obavy

stesk po domově

lítost

úzkost

rozpačitost

očekávání

vztek

zatrpklost

závist

agresivita

výčitky svědomí

pohrdání

frustrace

nutkavá touha

zášť

deprese

zuřivost

hysterie

zahanbení

zoufalství

žal

nejistota

trápení

znechucení

mrzoutství

averze

ustaranost

 

Omezující názory jsou jen mylné představy o nás samých a okolním světě, založené na událostech a zážitcích z minulosti.

Například: Někdo má omezující názor na svou schopnost zhubnout a lpí na něm, protože si mnoho let nedokáže udržet hmotnost. Následkem toho předpokládá, že se stejný vzorec bude odehrávat i v budoucnosti, a tato představa brání možným změnám.

Odhalit vlastní omezující názory je velmi obtížné, protože je považujeme za „pravdu“.

Věříte například, že po dítěti už nemůžete nikdy zhubnout, protože ani vaše matka nabraná kila neshodila. A pod vlivem tohoto názoru přestanete cvičit a říkáte si: „je to beznadějné, tak proč se mám snažit“.

Většina lidí začne podvědomě přijímat omezující názory v průběhu dětství, a jak dospívají nabalují se k nim další. V raném dětství nám je vštěpují rodiče, učitelé a vrstevníci a tyto názory pak ovlivňují naše představy o sobě, o životě a o ostatních.

Poklepávání na dětství a na minulé události často odstraní limity, ale pokud víte, jaký názor vás omezuje, můžete poklepávat přímo na něj.


OSOBNÍ VÁHA

Za prvé se zaměříme na největší mýtus o tělesné hmotnosti – na názor, že hmotnost by neměla kolísat. Z biologického hlediska má takové tvrzení NULOVOU hodnotu – zejména u žen. Vaše hmotnost kolísá stejně jako hladina hormonů, as to nejen během menstruačního cyklu, ale i tehdy zvýší-li se úroveň stresu. Takovéto kolísání je naprosto zdravým procesem, nikoli ničím, co potřebuje upravit.

Přidáme-li další faktory dané životním stylem a účinky stresu, jsou výkyvy, které vidíte na osobní váze, mnohem pochopitelnější.

Zde je seznam hlavních faktorů způsobující pokles a zvýšení tělesné hmotnosti, k němuž dochází hodinu po hodině, den za dnem a týden za týdnem.

Změna stravy

Konzumace jídla vyvolávajícího alergické reakce

Léky

Cestování

Zácpa

Menstruační cyklus

Doba posledního jídla

Držení diet

Cvičení

spánek

Doba posledního pití

Jídlo před spánkem

Množství vypité vody

Stres

Doplňky stravy

Zvýší-li se úroveň stresu, stoupne i hladina kortizolu.
Přílišné množství kortizolu způsobuje zadržování vody v těle.
----------------------------------------------------------------------------------
Držení diet vystavuje tělo stresu, takže jakmile začnete držet dietu, zvýší se hladina kortizolu, což může vést k zadržování vody v těle.

 


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Váš mentální počítač řídí vaše tělo

Tak doopravdy se učíme onemocnět již v mladém věku. Jsme ve skutečnosti na to naprogramováni takovými vzkazy jako například „když si promáčíš boty, nastydneš“, „když budeš kouřit, dostaneš rakovinu plic“. Naše mozkové neurony přijímají takové programování jako příkaz, který je nutno uposlechnout.

Pozorujeme-li jak jiní onemocní a představujeme-li si, že se totéž může stát nám tak začneme mít "starost", což je taktéž programování. Představy, které si podržujeme v naší mysli, působí jako příkazy, které je zapotřebí uposlechnout.

 

Naše myšlenky a slova nás programují.

Negativní myšlenky a pocity v nás vytváří negativní programování, jež vytváří pocit neštěstí, neúspěchu a bezmoci.

 

Pozitivní myšlenky v nás utváří pozitivní programování, jež v nás vytváří pocit štěstí, úspěchu a pevné zdraví.

 

Jste-li naprogramováni myslet negativně, jste uvězněni v záporné předloze. Proto jsou naše nemocnice plné lidí, kteří chtějí být zdrávi.

 

Překonáním svého naprogramování je leckdy velmi obtížný zápas. Můžete se dočasně změnit, avšak nezměníte-li své naprogramované chování, nakonec se vrátíte tam, kde jste byli původně.

Například můžete změnit své naprogramované stravovací návyky tomu se říká, že „držíte dietu“. Ale jen málo lidí vydrží dietu držet trvale, a když skončí, vrátí se ke svým naprogramovaným návykům a naberou vše, co při dietě na hmotnosti shodili.

Lidé, kteří věří, že učinili něco, co u nich způsobí onemocnění, si mohou toto onemocnění vyvolat. Možná, že vám někdy bylo řečeno, že když budete stát v průvanu můžete nastydnout a vy jste toto tvrzení přijali za pravdivé. Takové přijetí informace se stane součástí vašeho systému víry a až si příště sednete do průvanu, vaše víra spustí očekávání.

 

Je to vztah: PŘÍČINA → NÁSLEDEK

Posílení vztahu příčiny a následku nám dává zelenou k přesvědčení, že až se posadíme do průvanu, nastydneme.

Lékaři si teprve teď zvykají přijímat myšlenku, že naše mysl nás může uzdravit a to i přesto že desítky let již ví, že naše mysl nám může způsobit různá onemocnění.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

IQ aneb poznejte svůj Mozek díl 1.

Před sto lety vyvinul francouzský teoretik Alfred Binet testy IQ založené na verbálním a numerickém uvažování.

Také navrhl stupnice inteligence, jejichž původním účelem bylo odhalit děti, které měly speciální potřeby.

 

Přívrženci tradičních testů IQ věří, že měří naši „absolutní inteligenci“. Kromě skutečnosti, že výsledky lze ovlivnit pomoci dobře navrženého cvičení, existují i jiné argumenty proti tomu, aby tyto testy byly považovány za měřítko naši „absolutní inteligence“.

 

Za prvé studie kreativity provedená v Berkeley ukázala, žejedinec s vysokým IQ nemusí mít nutně nezávislé myšlení a nezávislé jednání, nemusí být vybaven dobrým smyslem pro humor ani jej nemusí být schopen ocenit, nemusí oceňovat krásu, nemusí být relativistický, rozumný, originální, všestranně znalý, flexibilní nebo vytrvalý.

 

Za druhé, ti kteří tvrdí, že IQ měří široký a absolutní rozsah lidských schopností, nevidí, že test by se měl zabývat třemi oblastmi:

  1. testovaným mozkem
  2. vlastním testem
  3. výsledky

Zastánci testu IQ jsou bohužel příliš posedlí testem a jeho výsledky a zapomínají na skutečnou povahu testovaného mozku.

Neuvědomují si, že jejich testy nehodnotí úplný rozsah základních lidských schopností. Tradiční testy IQ jsou založené na předpokladu, že testy verbálních a matematických schopností jsou tím nejlepším měřítkem inteligence, zatímco ve skutečnosti měří výkon nedostatečně vyvinutého a netrénovaného lidského mozku.

 

Na obranu testů IQ je třeba říci, že nebyly vyvinuty jako metoda pro potlačování mas, ale právě naopak. Francouzský psycholog Alfred Binet si všiml, že děti, kterým se dostávalo vyššího vzdělání, byly téměř výhradně z vyšších vrstev. Považoval to za nespravedlivé, a proto navrhl první testy IQ  tak, aby se mohlo každé dítě s vyvinutými duševními schopnostmi kvalifikovat pro další vzdělání.

Od sedmdesátých let se názory na inteligenci začaly měnit, jak začínalo narůstat povědomí o jiných druzích inteligence.

 

Každý druh inteligence má své zastánce například Howard Gardner řekl, že považuje za nejdůležitější sociální inteligenci, protože v mnoha případech je v nejvyšší korelaci s všeobecným úspěchem lidí.

Hans Eysenck považoval za nejdůležitější standardní IQ.

Leonardo da Vinci řekl, že oblasti dovednosti – ačkoliv je nenazýval inteligencí -, kterou je nejdůležitější rozvíjet, je smyslové vnímání, tj. smyslová inteligence.

 

Všechny druhy inteligence jsou jako svaly, které je možné vytrénovat a vylepšit, a každý má potenciál svou inteligenci značně vyvinout.

 

Druhy inteligence dle IQ testů:

  • Verbální: rozvoj schopností pracovat se slovy a jinými projevy abecedy
  • Numerická: rozvoj numerických schopností a orientace ve světě čísel včetně schopnosti logicky myslet.
  • Prostorová: schopnost pohybovat se v trojrozměrném prostoru a zacházet s trojrozměrnými předměty.

Abyste skutečně začali používat hlavu, musíte rozvíjet i další druhy inteligence.

  • Osobní: vaše sebeuvědomění a schopnost mít rád sám sebe – být svým nejlepším přítelem.
  • Sociální: vaše schopnost úspěšně se chovat v dvojčlenných, malých i velkých skupinách a schopnost vytvářet trvalé znaky.
  • Fyzická: váš obecný zdravotní vztah, fyzická síla, pružnost a kardiovaskulární kondice.
  • Smyslová: vaše schopnost používat všechny smysly na maximum.
  • Kreativní: schopnost používat úplný rozsah mozkových dovedností a myslet s představivostí, pružně, rychle a v souvislostech.
  • Etická/duchovní: váš soucit a láska k ostatním živým tvorům a životnímu prostředí, dobročinnost, porozumění, myšlení v souvislostech, pozitivita a velkorysost.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ